pátek 10. května 2024
Chválit měli svého Pána Ježíše
Zpráva pro Valentinu Papagnu v Sydney, Austrálie 23. dubna 2024
Tuto ráno přišel anděl a vzal mě na místo v očistci, kde jsem jako první všiml množství džbánů! Bylo jich tak mnoho; byly velmi špinavé, staré a z hliníku.
Zeptala jsem se anděla: „Co dělají všechny tyto džbány na podlaze?“
Anděl řekl: „Musíš je očistit a vyčistit.“
„Dobře, vezmu si tři a očistuji je,“ odpověděl jsem. Čištění džbánů pomáhá svatým duším.
Vzal jsem si tři džbány zcela vpředu. Anděl řekl: „Pojď se mnou, ukážu ti, kde můžeš dostat mydlovou vodu a ocelovou vlnu na jejich čištění.“
Anděl mě přivedl k krásnému domu poblíž. Zaklepala jsem na otevřenou dveře. Pracovala jsem, že vstoupím uvnitř, ale myslela jsem: „Ne, ukáž respekt — lépe se zeptám, zda mi půjčí mydlovou vodu a ocelovou vlnu.“
Když tam stála, mohla jsem vidět, že mydlová voda a ocelová vlna již byly na podlaze ve chodbě domu. Vstoupila jsem uvnitř a vzala si vodu a ocelovou vlnu, a šla jsem zpátky venku, položila jsem vodu před dům, klekla jsem a začala jsem čištění džbánů.
Když jsem poprvé vzala džbány, byly malé, asi dvacet pět centimetrů vysoké, ale čím více je čistila, tím rostly vyšší, až na půl metru.
Zatímco jsem čištěla, muž vyšel z domu a řekl: „Nemám již žádnou soukromí od té doby, co všechny tyto lidé přebírají,“ ukazoval rukou v širokém pohybu.
Řekla jsem mu: „Neznepokojuj se. Jednoho dne budeš šťastný a nebude ti to líto.“ Nepoznala jsem tohoto muž, který poté odešel. Muž nosil elegantní oblek a držel kufřík v pravé ruce. Vypadal velmi důstojně. Myslela jsem si: „Tato osoba není duše.“
Zatímco klečela a čištěla džbány, dělala je lesklými, podívala jsem se na mnoho špinavých džbánů, které stále potřebovaly čištění. Řekla jsem andělu: „Ó bože, až budu mít všechny uděláno, zdá se mi, že budu zde navždy. Je jich tak mnoho!“
Anděl řekl: „No, příště.“
Náhle se objevilo malé děťátko, asi dvou let. Drželo čtvercovou talíř na kterém sedělo tenké čtverečné pečivo. Řeklo: „Chceš ochutnat můj jablkový koláč?“
„Óh,“ řekla jsem, „teď ne, jsem zabrána. Ale možná později.“
On se stále pohyboval kolem mě s jablkovým koláčem.
Myslela jsem: „Ó děti, dotýkají se všeho a pak dělají pečivo svými neumytými rukama.“
Řekl: „Slibovala jsi, že ochutnáš můj jablkový koláč. Ochutnej ho. Udělal jsem jej sám.“
Řekla jsem: „Ó dobrák.“
Odlámal jsem malou část z rohu jablkového koláče a ochutnal.
Rekl jsem: „Ach, to je dobře.“ Malý dítě se usmál a bylo šťastné. Před tím, než ochutnal jablčný koláč, byl jsem zcela přeháněn a deprimován množstvím úklidu, který musel být udělaný. Ale po ochutnání jablkového koláče se mi vznesl duch a deprese mě opustila naprosto.
Pokračoval v tom, že mne obepínal, zatímco jsem klečel a leštěl džbány. Když dokončil úklid, před mnou se objevila zpovědnice z materiálu podobného mědi. Ta také potřebovala čistit a leštět.
Anděl řekl: „Panna Maria je velmi náročná. Pokus se co nejvíce odstranit všechna znamení.“
Rekl jsem: „Ano, udělámi to čisté.“
Leštěl a leštěl, ale víte, měď — nemůžete se zbavit všech škvrn — malá znamení zbyvají na některých místech. Nedokázal jsem dosáhnout vrchu zpovědnice, protože byla velmi vysoká.
Malý chlapec mi řekl: „Vidíš, to je zpovědnice. Sbírají prach, protože téměř nikdo jimi nepoužívá.“
Obdivoval a dival se na zpovědnici, kterou jsem právě očistil, klekl znovu a řekl: „Lépe by bylo, když se zbavím této mýdlové vody a ocelového vlny.“
Anděl řekl: „Vezmi si čistou vodu. Nepotřebuješ žádnou ocelovou vlnu.“ Náhle se před mnou, kde jsem klečel, objevilo čisté, krásné a kulaté misce s vodou. Anděl mi poté přinesl malý růžový spongií.
Malý dítě zůstal kolem mě celou dobu. Stojal blízko mne a ptal se: „Chcete si umyté ruce?“ Ach, byl jsem tak dotčen, když viděl jeho krásné malé ručky. Po tom, co je umyl, řekl mi potom: „A jak na tvář?“
Rekl jsem: „Nepotřebuješ si myt tvář.“
On řekl: „Ne, ne, chtěl bych, aby mi umyla tvář.“
Potom mu umyl jsem tvář malým spongiím. Řekl: „Jsem jako dítě a také se mám, dotýkajíce se věcí a jedí.“
Když jsem myl tvář malého dítěte, muž v obleku se objevil vedle nás, stejná osoba, která předtím opustila dům, ale tentokrát neměl aktovku. Malé dítě podívalo a řeklo muži: „Ahoj, Tatínku.“
Odpověděl: „Ahoj.“
Muž se na mne podíval přísným pohledem, pak odešel a vrátil se do domu.
V tu chvíli, když jsem myl tvář malého dítěte a obdivoval jeho krásu a růžové červené a plné líčky, podíval se přímo do mých očí — jeho malé očička pronikly rovnou skrz mě, hluboko do mé duše. Pohled byl tak přemocující, že věděl jsem, že On může vidět celé moje vnitřní bytí. Tehdy, ve tu chvíli, pochopil jsem, že Malé dítě je náš Pán Ježíš! Muž v obleku je Bůh Otec!
Když jsem dokončila umytí tváře našeho Pána, náhle se nám ukázal vpravo jako dospělý muž, asi dvaceti let. Malé dítě a jablkový koláč zmizeli. Podívala jsem se nahoru k našemu Pánu Ježíši, a On mi usmál. Náhle se objevila svatá žena, a byli tam i jiní lidé. Řekla: „Jsem Světice z Nebe, a pocházím z Karibiku.“
Řekl jsem: „Oh, potěšeno tě poznat.“ Neřekla mi své jméno.
Ukazovala na nášeho Pána Ježíše a řekla: „On je tak dobrý muž. Tak dobrý muž a Bůh. Uspěl a vykoupil miliony a miliony lidí již dávno. Všichni by měli být mu tak vděční, chválit ho a milovat ho. Kolik milionů lidí vykoupil — On je tak dobří Bože.“ Mohla jsem vidět, že náš Pán byl tak šťastný, když to říkala.
Chválila našeho Pána, když mi to řekla.
Děkuji Ti, Pane Ježíši, za Tvoji dobrotu a milost.